Historie nejen domu

Cukrárna ( dříve Cukrářství ) Hoření je rodinná cukrárna , která se nachází v domě č.p.63 v centru historického města Brandýs nad Labem – na Masarykově náměstí. Ve své publikaci o historii města se o domu zmiňuje pan Dr.Prášek, zdá se že sahá až do 16 století. Jeho dnešní stav pochází patrně z poloviny 19.století  , přední část byla modernizována v letech 1947/1948. Dům je součástí památkové zóny a dotváří historický ráz náměstí. V minulosti sloužil  k různým účelům, ale již od roku 1842 zde začala výroba jemného pečiva a cukrářských výrobků. Cukrářství zde bylo založeno v roce 1852 panem Vilémem Feixem, ten svůj profesní život protkal praxí v Praze , Brně a ve Vídni. Ve své době se cukrárna stala vyhledávaným dostaveníčkem nejenom tehdejší rakouské šlechty. Přáním pana Feixe bylo předat takto dobře zavedený podnik dále dobrému odborníkovi. A tak se cukrárna ocitla v rukou  rodiny Hoření. Zakladatel – pan František Hoření se cukrářskému řemeslu vyučil u pana Jelínka v Mnichově Hradišti , poté sbíral zkušenosti v podnicích v Trutnově, Vrchlabí, Mladé Boleslavi, v Turnově a dále jak bylo v tom období zvykem v Německu a Rakousku – ve dvorním cukrářství Fabingerově. Nakonec se vrátil do Čech a dlouhá léta pracoval jako vedoucí cukrář v proslulém velkocukrářství „Myšák“ v Praze, ve Vodičkově ulici. Však také  Anežka Myšáková ( manželka majitele tohoto velkozávodu cukrářského - Františka Myšáka ) byla kmotrou jeho prvorozené dceři – Marie Anežky Anny Hoření. Po letech praxe a po svatbě  s Annou ( rozenou Pokornou ) cukrárnu od pana Feixe odkoupil a dne 1.srpna 1921 bylo založeno  „Cukrářství Hoření". Kromě provozování živnosti byl František Hoření členem různých společenství cukrářů, přednášel v odborných kurzech, byl držitelem mnoha odborných diplomů a čestných uznání , byl vyznamenán stříbrnou i zlatou medailí. Své zkušenosti předával dál, kromě jiného i svému synovi Miloši Hoření. Po smrti Františka , převzala živnost jeho manželka Anna a jeho syn Miloš. V poválečných letech – v roce 1953 – přešla cukrářská výroba pod Československý stát, zastoupený podnikem Okresní průmyslový kombinát. Název podniku se mnohokrát měnil Cukrárny a sodovkárny, Středočeské mlýny a pekárny, Pramen, Potraviny, ale štít nad obchodem zůstával dlouhá léta stejný a původní „Cukrářství". Původní zůstala také náplň – cukrářská výroba a prodej , a původní zůstávali i někteří cukráři či cukrářky. V prostorách bylo založeno i učňovské středisko a mnoho cukrářů z okolí zde získávalo své první zkušenosti. Mnoho z nich si vzpomene na dlouholetého vedoucího prodejny i výrobny pana Černohorského. V roce 1991 byl v rámci restitucí dům spolu s provozovnou navrácen původním majitelům – panu Milošovi Hoření ( syn zakladatele ) a panu Ing.Josefovi Pauknerovi ( vnuk zakladatele ). Od roku 1992 cukrářská výroba pokračovala pod  vedením Ing. Josefa Pauknera .